| Po | Ut | St | Čt | Pá | So | Ne |
| 01 | 02 | 03 | 04 | 05 | 06 | 07 |
| 08 | 09 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 |
| 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 |
| 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 |
| 29 | 30 | 31 | 01 | 02 | 03 | 04 |
Registrovaní uživatelé
0 online - více info
Má láska krví zbrocena....For Kaldora - Má láska krví zbrocena....For Kaldora
Má láska krví zbrocena....For Kaldora :: Autor: minimeŽánr: Romantika
Žánr2: Slash
Postavy:
Harry Potter, Draco Malfoy
Přístupnost: pro všechny
Obdobi: Po Bradavicích
Má láska krví zbrocena
A/N: Toto je věnováno člověku, který mi dokázal otevřít oči a pochopit. Toto je věnováno Kaldoře. V této chvíli jsou slova zbytečná....
Dívám se ti každý den do tváře, slýchám urážky a nadávky o mé bezcennosti a ubohosti, ale přesto věřím v den, kdy mě chytíš za ruku, podíváš se mi do tváře a řekneš to, po čem já tak toužím. Omlouvám se, lásko. Někde v hlouby duše jsem převědčen, že to nikdy nepříjde, že mi to nikdy neřekneš, že to nikdy nedopadne tak, jak bych si přál já.
Nikdy, já nepřestanu doufat.
Ráno se probudím a mé první myšlenky patří tobě, můj blonďatý princi.
Vzpomínám na tvé platinově zářící vlasy, na oceánovou hloubku tvých očí, na přísné rty a na bezchybnou pleť.
Možná jednou...
Já věřím, že si vzpomeneš.
Možná jednou...
Já toužím, ať si vzpomeneš.
Pak když spatřím tvou tvář, mým rozumem pevně postavěná hráz mezi chtíčem a láskou, se protrhne a mě zaplaví ten pocit, to doufání a pak, když projdeš, tak nevinně, tak krutě, jak to děláváš. Tvá vůně ovine mou tvář. Mé srdce najednou prudce poskočí, dostává ono neznámé tempo a buší pouze pro tebe. Jenže ty stroze utrousíš nadávku, poznámku a já se znenadání propadám do moře zoufalství. A chci plakat, chci plakat slzy, které ty si nezasloužíš, ale já nemohu přestat.
Možná jednou...
Možná jednou vypláču si slzy.
Pak se jen zřídka vidíme u snídaně, oběda a večeře. Každou tou sekundou a minutou, co jsem bez tebe je mi smutno, toužím utíkat, utíkat tam kde jsi ty, políbit tě na rty a do ucha šeptat... Miluju tě. Miluju tě, lásko.... Miluj mě taky, prosím... Prosím... Lásko...
Jenže z překráných snů mě probudí ostrý hrot reality. Ta pravá, krutá, boletivá realita mě zasáhla přesně do srdce. Bolí, moc to bolí. Srdce krvácí a má láska je krví zbrocena.
Možná jednou...
Možná jednou, já doufám, přestane to bolet.
A pak, když sedím před krbem. Plameny ohně olizují dřevo. Já vzpomínám. Tvůj hlas, krásu útlého těla a detaily si zkresluji až konečná verze mých vzpomínak neodpovídá zdrcující realitě.
Možná jednou...
Možná jednou mé sny budou realitou.
Napsal jsem tvoje jméno na svou ruku, ale když jsem si umyval ruce, tak mi zmizlo. Napsal jsem tvoje jméno do písku, ale vlny ho smazaly. Napsal jsem tvoje jméno do sněhu, ale slunce ho roztopilo. Napsal jsem tvoje jméno do mého srdce a zůstalo tam navždy.. Vryto navždy...
Možná jednou...
Možná jednou si uvědomím jaká to byla chyba, milovat tě.
Trpkost osudu si se mnou zahrává stejně prudce jako trpkost vína, které teď piji.
Co vlastně zapíjím? Netuším. Nechci vědět. Znovu se mi v ústech rozlije ona chladná kapka rudě zbarveného vína. Plameny tančí, smysly se mámí a mě dochází, že nežiju, jen přežívám. Jaký je v tom rozdíl? Dramatický. Žít znamená milovat... Jenže má láska byla tak silná až přerostla v krutou nenávist. Znovu víno, znovu ona trpkost osudu, poslední kapka!
Do ruky si vezmu pero, namočím ho do kalamáře a rudým inkoustem začnu psát první písmena. První písmena, slabiky, slova a poslední věty, které mě dělí od života a naprosté ztráty mé lásky.
Možná jednou...
Možná jednou napíšu, co jsem přesně chtěl.
Má láska krví zbrocena.
A/N: Milovat znamená pochopit... Kaldora mi pomohla pochopit. Nevěříte?
Hodnocení: 10.00 [3 hlasů]
minime dne 14.12.2006
Děkuji, opravdu... Děkuji, že čtete a věříte v krutou lásku...
Kráásné..
Lyn dne 13.12.2006
Myslím, že tohle by nedokázal napsat někdo kdo něco podobného (totéž) necítil....
minime dne 13.12.2006
No... Milý Brumbále, vidím, že se nezapřeš :-). Děkuji, že jste si našli chvilinku na přečtení. Opravdu komentáře potěší.... minime
Kaldora dne 12.12.2006
Pft? Brumbál?
Milý Protivo a milá Minevo McGonagallová - vy máte ale nervy!
Snad doopravdy mám trochu křivý nos a vážně nosím (sice ne půlměsícové, ale docela hranaté) brýle, ale copak mám takový PLNOVOUS?
Nehledě na to, že v 6tce umřu!!
To mě ve vašich rukou čekají pěkné věci...:D
Tak za neškodného senilního dědouška mě mají... asi na vás vážně pošlu nějaké kouzlo!
Ale dobře, jen počkejte, (zajíc nepřijde) Albus si vyhrne rukávy a vyřídí Protivu i s Minie jedna dvě!:o)
P.S. Btw...minime, když napíšu, myslím to vždycky vážně...
minime dne 12.12.2006
Lauro a Kalodoro,
z celého srdce vám děkuji. Ani nevíte jaká je to pro mne osobní výhra, že mi napíšete komentář a v něm řeknete slovy, že se vám povídka líbila. Děkuji, děkuji, že jste... Má bolest, tvá bolest. Má výhra, tvá výhra. Má radost, tvá.... minime
PS: Brumbál???? Tak to sedí.
PSS: Laura je taková naše Minerva, co?
PSSS: A já ten Protiva.
PSSSS: Omlouvám se jestli jsem vás urazila, dámy.
Laura dne 12.12.2006
Bylo to... divoké. Plné tebe, plné vášně, plné nenaplněné touhy... moc povedené, moc.
Nejvíc mě zaujaly tyhle věty:
"to doufání a pak, když projdeš, tak nevinně, tak krutě, jak to děláváš..."
a
"Možná jednou si uvědomím jaká to byla chyba, milovat tě."
Taky máte někdy pocit, že Kaldora je takový náš ztělesněný Brumbál? Nevím jak to přesně vyjádřit, ale pokaždé, když čtu další a další ódy na ni... mám z toho husí kůži. Protože... všichni ji milují, zdá se že je perfektní... je vůbec člověk? :-) Spíš mám pocit, že je kouzelník a tají to před námi ;-)
Jenže... co člověk nadělá, když ona je vážně tak skvělá... ach jo, až vyrostu, chci být jako Kaldora :-)
Kaldora dne 12.12.2006
Možná...je tolik možná, že jsem je přestala počítat.
A dovolím si odporovat, není to o konci, ale o začátku...čeho? Jen Ty víš...
Je tak těžké psát ten dopis.
minime dne 12.12.2006
Jako u tvé povídky, Kaldorko, i já jsem nechala konec otevřený, i když se to na první pohled (první přečtení) nezdá. Když si domyslíš, tak Harry se loučí s čím, proč by psal dopis...? Někdy je lepší zavřít oči před přítelem a pak je otevřít před nepřítelem, ale když zemře přítel, oči se zavírají srdcem a když zemře nepřítel oči se... Mážná jednou i otatní pochopí, co jsme povídkami myslely, možná jednou oni napíší, co přesně chtěli. minime
Kaldora dne 11.12.2006
Možná... možná jednou napíšu, co jsem přesně chtěl(a) - to je tak nádherná a zneklidňující věta...
Tak bych si přála, aby se ti to podařilo, aby svět plakal nad nádherou těch slov, aby je všichni pochopilili, aby přinesla útěchu a krásu a aby prostě byla. Aby zůstala.
Je mnoho slov co zmizí, jen málo jich zůstává... Tak bych Ti přála, aby zůstala.
Ach, když jsem zahlédla své jméno ve věnování, všechno ve mně zatrnulo. Málem jsem se neodvážila číst.
Já - nedokážu vyjádřit přesně, co to pro mne znamená.
Víš, to, že Ti stálo za to sednout a psát a věnovat je tak vzácné.
Říkám si možná... jde naděje ruku v ruce s beznadějí a nakonec zbydou jen slzy a bolest, ale mezi tím, tam někde uprostřed, najdeš něco... pro co stojí za to milovat a trpět.
Možná se usměješ, setřeš slzu, možná nebudeš šťastná a možná se povedeš za ruku se svým snem, ale budeš vědět jedno: jsi to ty.
A já si dnes dovolím zavřít oči s pocitem štěstí, který mě hřeje u srdce.
Díky za ten střípek z Tebe. Byl krásný.
Disclaimer: All publicly recognizable characters, settings, etc. are the property of their respective owners.
The original characters and plot are the property of the author. No money is being made from this work.
No copyright infringement is intended.